Filtrace

Filtrační zařízení lze za pomocí připojovací hadičky napojit na vstupní vodu. Ta je poté během samotné filtrace zbavena mechanických nečistot (písek, bahno, rez), organických látek (pesticidy, mikrocystiny), chloru a jeho sloučenin, těžkých kovů a dalších chemických látek. Do vaší sklenice se tak dostane průzračně čistá voda bez nepříjemné chuti a pachu.

Proč vodu filtrovat

Membránová filtrace

Membránová filtrace je fyzikální proces, při kterém jsou částice ve vodě separovány na základě velikosti a tvaru. K filtraci je využíván tlak a také speciální polopropustné membrány s rozdílnou velikostí pórů. Existují 4 základní typy membránové filtrace:

▪ mikrofiltrace
ultrafiltrace
▪ nanofiltrace
▪ reverzní osmóza

Jaké látky jsou jednotlivými typy filtračních membrán zadržovány

Typy membrán na základě propustnosti
zadržuje mechanické nečistoty, olejové částice, bakterie, buňky, koloidy
1. mikrofiltrace
zadržuje viry, makromolekuly, proteiny
2. ultrafiltrace
zadržuje částice s nízkou molekulární hmotností (>20.000)
3. nanofiltrace
zadržuje ionty a soli obsažené ve vodě
4. reverzní osmóza

Jak vodu filtrujeme

Ultrafiltrace

Ultrafiltrace je metoda založená na schopnosti membrán separovat molekuly na základě jejich rozdílné hmotnosti. Mikroporézní trubičky poskytují účinnou fyzickou bariéru proti suspendovaným pevným látkám (mechanické nečistoty, olejové částice) a škodlivým mikroorganismům (bakterie, viry, cysty a prvoci).

Princip ultrafiltrace skýtá celou řadu výhod. Patří mezi ně možnost nepřetržité filtrace v reálném čase, zachování minerálních solí ve filtrované vodě a vysoká úspornost (nedochází k žádnému odtoku odpadní vody).

Aktivní uhlí

Aktivní uhlí, které vzniká spálením skořápek kokosových ořechů (případně dřeva), je běžně využíváno k redukci chloru, těžkých kovů, pesticidů a dalších chemických látek obsažených ve vodě. Při použití aktivního uhlí je eliminována nepříjemná chuť, pach i zbarvení vody. V procesu výroby aktivního uhlí dochází nejprve k tzv. karbonizaci – při teplotě do 540 °C jsou odstraněny přirozeně těkavé složky, nečistoty a zbývající vlhkost. Následně dojde za pomocí velmi horké páry (cca 870 °C) k procesu aktivace. Tento proces vytváří jakousi síť trhlin a pórů o různých velikostech (až do molekulárních rozměrů), které můžeme chápat jako obrovskou filtrační plochu. Pro zajímavost – kávová lžička (3 g) aktivního uhlí představuje povrch o ploše fotbalového hřiště.

Mechanická filtrace

Použití plisovaných (velmi natěsno skládaných) filtrů je považováno za efektivní způsob povrchové filtrace. Jejich výhodou je dobrý průtok a vysoká účinnost. Plisování umožňuje, aby bylo filtrační médium těsně zabaleno do kazety – ta poté tvoří samotnou filtrační vložku. Jednotlivé filtrační vložky se od sebe odlišují právě hloubkou plisování, která je známá též jako propustnost a běžně je uváděna v mikrometrech (µm). Čím je propustnost nižší, tím více mechanických nečistot dokáže filtrační vložka zadržet. Běžně se pro účely povrchové filtrace setkáváme s pórovitostí v rozmezí 200–1 µm.

Iontoměničové pryskyřice

Malé kuličky pryskyřice (běžně 0,5 -1 mm průměrem) jsou velmi porézní, což zajišťuje vysokou plochu povrchu a tudíž adekvátní vlastnost sorpce nežádoucích látek. Tyto kuličky se používají buďto k výměně pozitivních iontů (kationtů) nebo negativních iontů (aniontů) látek obsažených ve vodě. Jako příklad uvedeme eliminaci dusičnanů (denitrifikaci), kdy dochází k nahrazení iontu dusičnanu iontem chloridu.

UV lampa

UV záření brání růstu a reprodukci mikroorganismů jako jsou bakterie, viry, plísně, řasy a jiné. Děje se tak prostřednictvím UV záření, charakteristického krátkou vlnovou délkou a sice tak, že voda obtéká kolem UV lampy, která toto záření produkuje. Energie dávky UV světla během jeho expozice se vyjadřuje v jednotkách mJ/cm2 a každý jednotlivý mikroorganismus vyžaduje odlišnou hodnotu pro jeho vyhubení. Například mikroorganismus streptokoku k vyhubení potřebuje cirka 3,8 mJ/cm2, zatímco bakterie Legionella 12,3 mJ/cm2.

Pokud jsou mikroorganismy ve vodě ponechány, tzn. nejsou odstraněny například prostřednictvím ultrafiltrace a zároveň pravidelné dezinfekce systému, vytváří na stěnách systému nežádoucí biofilm. Voda protékající přes tento biofilm může obsahovat více bakterií a činit tak vodu méně bezpečnou pro konzumaci.

Nanofiltrace

Nanofiltrace patří mezi nejnovější metodu filtrace. Oproti reverzní osmóze vyniká schopností selektivně zachycovat ionty s vyšším nábojem. Díky tomu nanofiltrace ve vodě zanechá okolo 50 % zdraví prospěšných minerálů.

Princip nanofiltrace uspokojí nejnáročnější požadavky, kterými bezesporu jsou filtrování vody studniční nebo odstranění hormonů a zbytků léčiv obsažených v městské vodě. Membrány o pórovitosti 0,001 µm dokáží z vody odstranit nebo vysoce eliminovat dusičnany, mikroorganismy, hormony i mikroplasty.